povídky
CIZINEC (ČÁST 1.)
Ráno začalo chaoticky. Včerejší oslava se trochu protáhla a všichni hosté odešli dlouho po půlnoci. Neustále opakovali své gratulace, až mi z toho začalo být trochu smutno. Cesta do zahraničí bude sama o sobě dost náročná a teď se mi ještě ke všemu bude po všech přátelích a rodině stýskat.
Když už jsem konečně ulehla do postele, bylo půl třetí ráno. Skutečnost, že mám za chvíli vstávat do práce, mi nijak na spánku nepřidala. Spala jsem sladkým spánkem milosrdných, když mě najednou vyrušil neutichající zvuk telefonu. Proč mě otravují tak brzy? Ještě ani budík nezazvonil a už mě někdo shání. Hmm kolik asi může být hodin? Pomalu jsem rozlepovala oči a slepě zírala na displej budíku, ukazoval 7.30! To znamená, že jsem zaspala.
Rychlostí blesku jsem vystřelila z postele a namířila si to rovnou do koupelny. Rychlý pohled do zrcadla mi přivodil šok. Proboha to jsem já? Kdo mě takhle zřídil? Rozcuchané vlasy, kruhy pod očima a co víc neuvěřitelný bolehlav. Takhle přece nemůžu do práce. Rychle s tím musím něco udělat! Popadla jsem kartáč na vlasy a dala se do rozčesávání vrabčího hnízda, které jsem měla místo vlasů. Vymáčkla trochu zubní pasty na kartáček a přejela s ním zuby. Trochu krému na obličej, na projasnění obličeje. Tím jsem byla hotova s ranní hygienou.
Rychlostí blesku jsem na sebe nasoukala oblečení a připravená k odchodu, ještě kontroluji svůj odraz v zrcadle u dveří. Ještě můj oblíbený parfém, tašku a můžu vyrazit.
Z bytu jsem vystřelila jako by mi za patami hořelo. Moje milovaná třídveřová Daewoo na mě čekala na parkovišti. Usedla jsem za volant, nastartovala a nic. To mi ještě scházelo. Vybitá baterie. Běžela jsem vyburcovat souseda, aby mě roztlačil. Hurá konečně zabrala. Stáhla jsem okýnko a zakřičela svoje „díky“ a vyrazila směr kancelář. V duchu jsem byla vděčná za to, že naše firma tolik nelpí na včasných příchodech, pokud děláte svou práci dobře. I tak většinu času trávím tam. Slovo „osmi hodinová“ pracovní doba mi nic neříká. Žiju svojí prací, a proto přesčasy jsou u mě na běžném pořádku.
Konečně jsem se blížila k firemnímu parkovišti a z hrdla mi unikl úlevný povzdech. Dobrá nálada je opět tu. Mávnu na hlídače parkoviště a zacouvám na parkovací místo. Ujišťuji se, že mám optimální čas a vyrážím směrem kanceláře.