Na - na - nalej mi je - je - ještě je - jendo - jedno sake.” Poručil si znovu Akatsuki.
“Hele nemáte už dost? Jste tu už šest hodin a pěkně namol!! Nechcete jít už domů?” Zeptal se barman.
“Ne - ne nekecej mi do- to - toho k - kdy mám d - dost a na - nalej!!” Zopakoval opilí Akatsuki už rozčíleně.
“Nalijte mu prosím ještě jedno. Já se o něho postarám. A když už ho budete lít dejte mi také a jednu kávu POŘÁDNĚ SILNOU prosím! Děkuji.” Poručil neznámí muž.
“Hm, m - moc d - díky p - pane. D - dnes n - nemám s - svůj d - den. N - nech - nechcete si se m - mnou při - připít….? Já…já jsem Se - Seiji A - Aka - Akatsuki.”
Vykoktal ze sebe konečně Akatsuki, když viděl, že mu onen muž objednal jeho sake. S námahou se soustředil na jeho tvář, ale bylo to obtížné, protože alkohol mu zakaloval smysly. Zdálo se mu však, že je to typ muže, jehož jediný pohled by rozvášnil leckterou ženu. A co teprve jeden jeho dotek… Akatsuki měl dojem, ţe je neuvěřitelně krásný. Hmm a co je přece opilí může si myslet, že je muž krásný… nebo ne?
“Rád přijmu vaše pozvání na drink Seiji san. Já se jmenuji Kurama Kaito. Těší mě. Ale
zdá se mi, že nemáte moc náladu na slavení. Stalo se snad něco?”
“T - t- toho s - si n - ne - neššímejte. J - já tu j - jen z - zapí - zapíjím r - r- rozch - od. T - ta č- č- čubka se na m - mě vy - vy- kaš - lala!! U - už ji n - nech - ci ani vy - vidět. T - tak n - na tebe…j - jak jsi ř -říkal, ž- že se j - jme - jmenu - jmenuješ?” Konečně se vykoktal Akatsuki.
“Jsem Kaito. Kurama Kaito. A je mi moc líto co se ti přihodilo příteli. Už naprosto chápu, proč tu tak sedíš nad sklenkou sake. Neber si to tak příteli život jde dál, jistě si brzo najdeš jinou známost. Tak tedy na zdraví a na lásku.”
Barman přinesl objednanou kávu a postavil ji na stůl. Kaito se jí rychle chopil, aby jeho společník nezačal opět protestovat. Přisunul si kávu k sobě a chystal se, že ji začne pít, když se znovu ozval Akatsuki.
ZVLÁŠTNÍ SETKÁNÍ (část 2.)
“H -hej Ku - Kurama san p - proč sis o - obje - objednal to - tohle?”
“Ale víš i já mám své chvilky a teď se necítím moc dobře. Vím, že tohle mi dá lepší pocit.”
“P - po - počkej t- tak to m - mu - musím z - zkusit t - taky!!” Chytil se na návnadu Akatsuki. Kaito se napil a přisunul šálek směrem k Akatsukimu. Ten se na něj vrhnul a v okamžiku jej celý vyprázdnil. Zdálo se, že mu ještě nedošlo, co se stalo. Možná později, řekl si Kaito a objednal taxi. Otočil se směrem k Akatsukimu azeptal se:
“Máš kde přespat? Jestli nechceš jít do hotelu, můžeš zůstat u mě.” Navrhl mu.
“N - no - o, t- to je o - od t - tebe he - zký ale n - nemů - nemůžu to p - přij - přijmout. Co si bu -de m - myslet tvá p - pří - přítelkyně až m - mě tam najde…!?” Odmítl Akatsuki. Ale nabídka ho velmi lákala, protože měl s Mikou společné bydlení už dva roky. A teď, když ho vyhodila, už se tam nehodlal vrátit. Ani kdyby ho na kolenou prosila!!!
“No jak myslíš Seiji san budu to muset udělat jinak. Už jsem zavolal taxi a čeká na nás venku. Prostě se zvedni a pojď se mnou!”Nečekal na odpověď a popadl opilého Akatsukiho za ruku, tak rychle, že to ani nepostřehl. Ve stejném okamžiku zaplatil útratu a přehodil si Akatsukiho přes rameno jako pírko. I přes jeho hlasité protesty ho takto vynesl ven z nočního klubu.
Venku už na ně čekalo taxi. Kaito rychle otevřel zadní dveře auta a hodil Akatsukiho na sedadlo. Pak se posadil vedle něho a dal pokyny řidiči kam má jet. Akatsuki se trochu na čerstvém vzduchu vzpamatoval a rozhlížel se kde je a co se děje.
“K - kam mě t - to v - vezeš? J - já mám v - všechny v - věci v ho - hotelu!!”Byl zvědavý.
“Jak už jsem říkal, jedeme ke mně. Potřebuješ se trochu prospat Seiji san. Vypadáš děsivě. Takhle chceš jít zítra do práce?”Staral se Kaito.
“M - máš p - pravdu n - nemůžu t - takhle p - při - přijít d - do p - práce. N-ne teď!”
Konečně se Akatsuki uklidnil. Vždyť to Kurama san myslí dobře, chce mupomoct. Tak není důvod proč být nevrlý. Vlastně je to docela milí a přátelský chlapík. Líbí se mi.
Zbytek cesty probíhal v poklidu. Akatsuki si dokonce na chvíli zdřímnul. Když dorazili do cíle, byl ještě trochu rozespalý a vnímal jen napůl. Tak ho Kaito znovu popadl za ruku a vytáhl ho z auta. Otevřel dveře svého bytu a téměř Akatsukiho dovlekl k nedaleké pohovce.
“Prosím chovej se tu jako doma. Já si jen skočím do sprchy a udělám nám něco k pití.”Pronesl Kaito směrem k pomalu se probouzejícímu Akatsukimu.